Osvobození obcí Březina a Proseč v roce 1945

Občané našich obcí pročítali v pohnutých květnových dnech roku 1945 denně zprávy z tisku a poslouchali rozhlas, kdy Němci řízený tisk i rozhlas maskovali ústup své nepřemožitelné armády před sovětskou armádou na východě a spojeneckou armádu na západě. Lidé však těmto zprávám příliš nevěřili, neboť již od poloviny měsíce dubna opouštělo německé civilní obyvatelstvo Brno a jeho okolí a hromadně prchalo se snahou dostat se do americké zóny, kde se cítili v bezpečí.

Už kolem 18. dubna 1945 bylo slyšet vzdálenou střelbu z kanónů a tanků, což nasvědčovalo tomu, že se fronta blíží k obcím Březina a Proseč. O několik dní později, dne 24. dubna, se nad obcemi objevila první sovětská letadla, která fotografovala pozice ustupující německé armády. Přilétla od lesa Studýnky a po několika přeletech bez přestřelky odlétla. Bombardování obcí začalo po první květnu, kdy dle zjištění sovětských letců bylo třeba zasáhnout domy Aloise Keprta v Proseči čp. 14 a stodolu Josefa Hlouška v Březině čp. 13. Bomba, která měla zasáhnout stodolu Aloise Knechta v Březině čp. 11 minule cíl a dopadla před sousední dům Františka Malíka číslo 10. Ten byl tehdy zavřen v německé věznici Waldheim a to za svoji odbojovou činnost. Bomby vybily všechny okna a poškodila fasádu.

Jaroslav Polák, bývalý hostinský z Proseče čp. 7 podal podrobnou výpověď o příchodu německého vojska do obce: „Dne 18. dubna 1945 přijely před náš hostinec čtyři německé polní pekárny s obsluhou. Zaujaly prostranství na návsi před hostincem a pekaři – vojáci se hned připravili k pečení chleba. Napekli velkou zásobu a uskladnili ji v sále hostince. Pekaři se zde zdrželi do 25. dubna, kdy v noci o třetí hodině opustili obec a zamířili směr Blansko. Pro vydávání chleba byli ve skladě ustaveni 3 vojíni a to po dobu pěti dní. Poté pro něj přijelo auto s velkým nápisem „Mit Holzgas nach Heimat“. Současně s pekárnami bylo nacisty do obce nahnáno stádo hovězího dobytka v počtu asi 40 kusů.  Vehnali jej do zahrady rolníka Aloise Knechta čp. 11, který o tom vypracoval: „Za porážku jim sloužila naše stodola, kde denně bylo poráženo asi 20 kusů dobytka. Zabíjeli se také vepři, které Němci dováželi na nákladních autech ze sousedního Ochoze a Hostěnic. K dobytku hned Němci rekvírovali dobytek našich místních rolníků, které byl v evidenci a určen na povinné dodávky masa.„ Starosta Jan Ševčík, rolní z Březiny čp. 9, byl nucen německému zásobovacímu důstojníkovi předložit seznam dodavatelů hovězího a vepřového dobytka, u nichž byl dobytek určený pro povinnou dodávku. Maso z poraženého dobytka bylo přenášeno k protějšímu rolníkovi Josefu Hlouškovi čp. 13 a v jeho stodole němečtí řezníci zpracovávali maso na salámy a sekanou. Pro uzení salámů zhotovili na dvoře provizorní udírnu. Masné výrobky byly odváženy německými vojáky ke svým jednotkám, část nezpracovaného masa byla odvážena k polním kuchyním mimo obec. Toto trvalo tři týdny, než přišlo bombardování obce. U Aloise Keprta v Proseči čp. 14 měli Němci uskladněni velkou zásobu pohonných hmot pro svá motorová vozidla. Letecké bomby nezasáhly jen výše uvedené domy, ale způsobily škody na mnoha dalších. Na dvůr rolníka Ladislava Šíbla v Březině čp. 5 dopadlo pět leteckých bomb, které na hospodářských objektech způsobili menší škody. Jedna bomba padla na hostinec Jaroslava Poláka, druhá na hostinec Josefa Sehnala.

Sovětská letadla Lavochkin La-7 operovala na území Moravského krasu.

Dne 1. května dorazila do obce výzvědná část sovětských vojáků o síle asi 40 mužů. Přišli však zcela nekryti, nezajištění a navíc volně po silnici od Bukoviny za doprovodu vlastního zpěvu. Němci však měli přesilu a navíc byli dobře připraveni na příchod sovětských vojsk – měli k dispozici kulomety, tanky a za usedlostí rolníka Aloise Černohlávka v Březině čp. 16 stála navíc čtyři děla. Jakmile je zahlédli, začali do nich ze svých úkrytů střílet a rudoarmějci se rozutekli po obcích a schovávali se v domech a hospodářských staveních. Němci po nich začali pátrat, nalezené pak bez milosti na místě zastřelili. Teprve až dorazila do našich obcí druhá početná část sovětské armády, tak se Němci za stále střelby pušek a samopalů začali stahovat. Sovětské vojsko mělo také leteckou podporu, na obce bylo svrženo několik bomb, které způsobily požáry. Josefu Hlouškovi z Březiny čp. 3 vyhořela stodola a vedlejší kůlna, kde bylo ustájeno několik raněných koní. Ti sice byli sice sovětskými vojáky vysvobozeni, ale po rozsáhlé popáleniny již bylo pozdě. Rudoarmějci je postříleli a zakopali. Rolníkovi Aloisi Keprtovi v Proseči čp. 14 vyhořelo obytné stavení, jeho sousedovi Josefu Orálkovi čp. 15 pak nová stodola a chlévy, v hořící stáji se udusili dva koni německé posádky. Jejich dalšímu sousedovi Rudolfu Kousalíkovi čp. 17. pak vyhořelo také obytné stavení. U Polákova hostince v Proseči dopadla bomba ze sovětského letadla, jejíž střepinou byl zabit jeden německý voják.

Boje nelze podrobně popsat, neboť v kritických chvílích panovala stále střela a ustrašení občané se ukrývali ve svých sklepích a stodolách. Vítání rudoarmějců tak nastalo až poté, co se situace uklidnila. Byli srdečně a radostně vítání, pohoštění jídlem a pitím. Počet padlých sovětských vojáků činil na územích našich obcí 38 mužů, padli také tři němečtí vojáci, několik jich bylo zajato. Z civilních obyvatel padla Štěpánka Picková z Brna, která byla v Proseči přechodně ubytována u příbuzných. Byla zasažena střepinou z granátu na záhumenní cestě za stodolou rolníka Františka Malíka čp. 23 a bez pomoci zde vykrvácela.

Zajímavou podívanou konce války mohli sledovat občané Táborské. Někteří muži z našich vesnic byli právě na tuto ulici a přilehlý les Studýnky odkomandování nacisty, aby zde prováděli zákopové práce pro případný ústup Němců. Jednoho dne – 25. dubna 1945 – v ranních hodinách počala kolem všude střelby a všichni tam od práce utekli a schovali se, kde se dalo. Při tom se jim naskytl k pozorování vzdušný souboj nad lesem Vysokou a to jednoho sovětského stroje Lavochkin La-7 a dvou německých letadel. Sovětskému bylo ustřeleno jedno křídlo, které bylo později nazeleno až u Kanic, samotné letadlo pak dopadlo kousek od Babic, kde je dodnes památník této události.

… to byl příběh konce druhé světové války v našich obcích.

Byla opravdu ve zničeném letadle jako pilot žena?

V roce 1978 totiž skupina vojenských historiků provedla v místě dopadu letadla průzkum. Byly nalezeny kosterní pozůstatky letce a hodnocení vyznělo jednoznačně - letadlo pilotoval muž. Mezi nalezenými troskami letadla byla objevena také část křídla s evidenčním číslem a bylo potvrzeno, že letadlo pilotoval gardový poručík Alexej Ivanovič Menšikov. Pozůstatky pilota pak byly pohřbeny u památníků Rudé armády v Babicích v části Nová čtvrť, kde je pohřbeno také 19 vojáků, kteří padli v bojích o Babice nad Svitavou.

Zdroje:

Kronika obce Březina 1966 - 1985
Vyprávění pamětníků oněch časů z Březiny